7.8.2002 | Autor: DJ Mobley

Verve / Universal (47:05)
Ty, kteří před podobnými pop jazzovými střiky dají i v parném létě přednost poctivé jazzové režné, určitě potěší nedávná reedice klasických nahrávek původního Mistra Zvuku - Stana Getze, přezdívaného pro svůdnost, hebkost a naturel svého tenorsaxofonového tónu již od padesátých let 'The Sound' - Zvuk s velkým Z. Fetišisticky zaměření sběratelé jistě ocení i zmenšenou kartonovou reprodukci původní obálky tohoto LP z poloviny padesátých let. Těžko si zkraje léta představit příhodnější program, než nabízí název alba Stan Getz and the Cool Sounds, zejména při pohledu na temperamentní krasavici svlažující si na obálce koketně obnažená ramena pod přetékající fontánou vágně italského stylu. Nahrávky na reedici pocházejí z několika seancí nahraných v Hollywoodu a New Yorku v rozmezí let 1953-56. Více než polovinu z nich nahrál Getz s kvartetem, v němž se u klavíru vystřídali Lou Levy a Jimmy Rowles, zatímco rytmiku střídavě tvořili basisté Leroy Vinnegar nebo Bob Whitlock a bubeníci Shelly Mann nebo Max Roach. Ve čtyřech skladbách se k nim přidají trombonista Bob Brookmeyer nebo méně známý trumpetista Tony Fruscella. Podle očekávání je výsledkem typický west coastový kontrapunkt po vzoru tehdy módního a novátorského kvartetu barytonsaxofonisty Gerryho Mulligana, v němž - pokud se nemýlím - právě Brookmeyer nahradil spoluzakládajícího drogového tuláka Cheta Bakera. Ani nahrávky v kvartetu se nevzdalují od klasického 'cool jazzového' receptu - a kdo by si stěžoval? Nevzrušený swing, melodická a úsporná sóla, mezi nimiž diskrétně září vytrvalý vnitřní plamen Getzova tenorsaxofonu, který v jeho rukou zní, jakoby Pánbůh tenhle nástroj vymyslel právě pro něj. Perfektní balady pro letní večer ve dvou nebo pro chvíli, kdy si budete chtít připomenout, co to byl jazz.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07