29.9.2004 | Autor: Michal Husák

Geffen/Universal Music (57:36)
Ten příběh je dobře znám všem fanouškům, kteří v rocku na přelomu tisíciletí hledají něco neokoukaného a čerstvého. Postpunkově emocoroví At The Drive-In se rozpadli, kytarově pěvecký mozkový trust Omar a Cedric založil kapelu The Mars Volta, která se vrhla do nespoutané rockové avantgardy balancující s vervou schizofrenních géniů mezi všemožnými žánry, aby se výsledkem stala obtížně popsatelná retromoderna. Ovšem i zbylí (občas nezaslouženě podceňovaní) členové At The Drive-In chtěli dokázat, že nejsou žádné lopaty. Dali dohromady formaci Sparta a od stejného hudebního tématu, tedy dědictví domovské formace, se odrazili opačným směrem.

Dva roky starý debut Wiretap Scars nabídl emo(tivní) písničkářství s mnohdy až průzračně jednoduchou strukturou a oč nezřetelnější byly "umělecké" ambice kvarteta, o to působivěji jejich popěvky s lehce mázlou, zvukově naskříplou emo/melodypunkovou náladou vyzněly. Novinka se vrací na místo činu, ovšem zvukové kontury oproti debutu zplastičtěly, kolekce je aranžérsky hladší a úhlednější. Melancholické krasosmutnění v převážně volnějších tempech narušují nápory o chloupek razantnějších kytar, refrény nejsou žádné hitparádové bouráky, ale o slabou věc během vyrovnané hodinovky nenarazíte.

P.S.: Zkuste si pustit Spartu a vzápětí novou desku The Cure. Pokud patříte k těm, kdož si myslí, že produkce Rosse Robinsona s Robertem Smithem a spol. dohromady nic neudělala, budete překvapení, jak jsou si zdánlivě cizí světy někdy blízké.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/09