8.10.2002 | Autor: michal nanoru

Strange Ways (48:43)
Dozorci pijí turka a vydlabávají hliníkovou lžičkou lógr. V Bohnicích je klid. Pod slupkou zdánlivé každodenní rutiny však cuká latentní víření. Chovanci na oddělení úchylů své žlíce přiostřují a dokončují prodrhávání tunelu froté ručníkem. Za chvílise objeví před konsternovanými prodavači Bontonlandu. Moment překvapení je dokonalý. Security by nikdy nečekala, že si někdo přijde pro nové Sparks. Natož že proskočí podlahou.

Ron a Russell Maelové brousí svou záměrně stupidní image klaunů popkultury už přes třicet let. Na to, že těmto bývalým dětským hercům z Alabamy minula padesátka, jsou to pořád stejní magoři, kteří na začátku sedmdesátých let děsili děti skrzeva Top of the Pops a tvořili čiré divnosti s Tony Viscontim (Bowie, Bolan), spolupracovali s francouzským režisérem Jacquesem Tati a na konci téže dekády písní No 1 In Heaven s Giorgio Moroderem za ruku tak trochu stvořili synthi pop. Balls jsou opět plné disco syntezátorových patetických šaškáren s dokonalými smyčci, nekytarovými kytarami a jednoznačnými hitovými ambicemi, kterým neodolá žádný světský. Podobnou okázale patetickou show s nalíčeným úsměvem předvedli naposledy Pet Shop Boys v prvním homomuzikálu Closer to Heaven. Žádní Modern Talking, ale underground zpět a ve správnou dobu. Pokud stále nemáte dost nadhledu a křížků, abyste si užívali slogany typu Letíme s Aeroflotem, letíme s Aeroflotem, máme rezervaci, čili osmdesátky v jejich totální prasáckosti, asi se z toho poblejete. My ostatní, kteří k zábavě ve tři ráno s boa a štětkou na krku potřebujeme trochu zvrhlosti a dekadence, si rochníme ve svém rypáčku. 80's are back!




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09