8.10.2002 | Autor: Petr Korál

Roadrunner/Universal Music (59:03)
Taky si kladete otázku, kdo si po vzájemném rozchodu (sakra,to to letí, už to bude pomalu šest let!) vede úspěšněji, zda 'nová' Sepultura, nebo Soulfly vedení 'odpadlíkem' Maxem Cavalerou? Odpovědí může být třeba to, že zatímco Soulfly se přihasili s již třetím dlouhohrajícím snímkem, Sepulturu tentýž vydavatel před časem vyhodil na dlažbu kvůli nízké prodejnosti jejího posledního počinu Nation a snahy získat smlouvu s jakoukoliv jinou ne úplně malou firmou jsou zatím bezvýsledné, pročež kapele hrozí návrat do toho nejhlubšího undergroundu...

Max mezitím se svým americkými kumpány opět navařil plný kotel ryzího vzteku a nasranosti (trochu paradoxně v téhle souvislosti působí prý vážně míněné upozornění na obalu, že album je věnováno Bohu...), kolem kterého není radno chodit moc blízko. Na kdekoho bude jeho obsah příliš vroucí jak svou myšlenkovou palčivostí, tak hudební hustotou. Malinko překvapivé je, že Cavalera si coby samozřejmě převažující autor tentokrát částečně uvolnil ruce od folklórně-metalové zátěže jménem Roots, tedy od svodů donekonečna pokračovat v intencích své poslední, svým způsobem epochální spoluprácese Sepulturou. Trojka Soulfly je na jedné straně jejich nejhledačtější a nejodvážnější deskou, udivující nejen poměrně značným zapojením samplů a vůbec programování. Reversem téže mince je ovšem fakt, že v řadě míst se Cavalera vrací až někam k Sepultuře model (zhruba) 1991-93. Takto rychle (byť jen místy), tvrdě a surově Soulfly ještě nikdy předtím nehráli.

Anebo ještě jinak: takhle může vypadat thrash metal křížený s hardcorem, který ctí tradice a přitom se od nich zároveň mílovými invenčními kroky vzdaluje. Vynikající album!




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09