1.5.2002 | Autor: Radek Diestler

vl. nákladem (36:38 & 38:37)
Smutný Karel je plodem hromobití, který předloni nastalo v řadách chvalně známých Budvajzníků My Dry Willow. Pan Hájek si vzal hammondky, kolegu Prechtla a změnil dres: poprvé jsem o nich slyšelna podzim roku 2000 v Krumlově. "Je to takový jemný, folkrockový," říkal mi styčný důstojník. Ano i ne, dodávám.

Jistěže jablko odskočilo od stromu: anglicky zpívaná Almost Dead, kolekce oblíbené 'hudby otců' doplněná vlastními kusy, nabízí solidní orientační vodítko, kam dopadlo. Ve vcelku důstojném provedení tu slyšíme dvé Grateful Dead a stejně Allman Bros.: tedy kalifornská psychedelie a americké jamovací partičky té doby (nezapomínejme, že v jistém smyslu měli bří Allmanové blíž do San Franciska než na Jih), hardrockový fundament MDW zmizel kdesi v dáli. Do tohoto obrázku zapadá i pěkná, dvoudílná Silver Shadow p. kytaristy Oborníka, u níž nejvíc opláčete skutečnost, že bohatou nástrojovou výbavu pohřbil nijak úžasný zvuk nahrávky, daný nejspíš finančními možnostmi kapely.

Fajn: a co druhá deska, ryze v češtině a výhradně zasvěcená vlastním skladbám? Perkuse v úvodní instrumentálce Šťastný Dan vděčí hodně ranému Santanovi (a závěrečná psychedelická změť bůhvíjaké substanci), jinak se pohybujeme v podobném terénu. Důrazna akustické kytary a delikátní kombinaci hammondek a elektrického piana, a samozřejmě - vícehlasé pletence. V podstatě můžeme termín folkrock definovat i tímhle způsobem, i když by možná bylo záhodno, aby kapela víc zatopila pod kotlem - zvuk se mi zdá zbytečně dietní. Ale zde pravděpodobně platí to, co bylo řečeno výše.

Což nic nemění na skutečnosti, že tenhle 'archaický revival' je docela sympatický.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04