15.3.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Faust Rec. (44:18)
Přiznám se, že jsem při poslechu každého podobného crossoveru překvapen tím, jak se mohou styly a žánry hudby z nejrůznějších vzdálených koutů světa nejen vzájemně snášet, ale v některých ohledech přímo podporovat. Samozřejmě, ve většině takových případů, kdy spolupracují takhle rozdílní muzikanti, se jedna strana musí podřídit více - padesátiprocentní podíl je hodně velkou výjimkou. V případě alba, na kterém se sešel pražský Sluneční orchestr s v Praze žijící čínskou zpěvačkou Feng-jün Song (prakticky zároveň vydala s jinými spolupracovníky u Black Pointu album Horská karavana), jednoznačně převládá vliv kapely. A to i přesto, že repertoár tvoří asijské lidové písně (konkrétně z Číny, Koreje, Tibetu a Mongolska). Zpěv Song je typicky čínský, plný jakési rozechvělosti, glissů, využívá pro tuto hudbu typických (a nám exoticky znějících) melodických obratů. To kupodivu konvenuje nejen dvěma 'rytmickým' třetinám Slunečního orchestru (perkusistovi Miloši Vacíkovi a basistovi Fredriku Janáčkovi), ale také 'melodikovi', dechaři Aleši Kudelovi. Ve své hudbě si takříkajíc 'neberou servítky' a obvyklé kořeny své tvorby nikterak neomezují, jen harmonicky přizpůsobují. V řadě písní tak slyšíme v podkladu čínského zpěvu různé modifikace latiny: v Záři zlatého slunce se zhoupne v reggae, ve Zpěvu hrdličky má hodně blízko k jazzu, tišší, meditativnější polohu zase v Milý se vrací z vojny. Všechno do sebe zapadá jak má a zpřístupňuje specifické hudební myšlení i posluchači na něj nenavyklému.

A mimochodem: firma Faust Rec. dokonale zabodovala tímto albem v bitvě proti 'vypalovačům': tak krásný a originální digipack jsemuž dlouho neviděl a nedovedu si představit, že by mě album uspokojovalo bez něj. Na xeroxu se sjet nedá.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02