27.5.2010 | Autor: Ivan Ivanov

Roadrunner/ Warner (44:57)
Ach jo, kdyby ten Axl nebyl takový blázen a ego man, jak skvělou desku by mohli Guns N' Roses opět vydat. Asi k tomu nikdy nedojde, Velvet Revolver jen tak nového zpěváka nenajdou a znovu se nerozjedou, a tak si jeden z nejoriginálnějších světových kytaristů nashromážděný materiál vydal jako sólovou desku a pojmenoval ji jednoduše Slash. A vlastně udělal moc dobře. K mikrofonu v každé skladbě si pozval jiného zpěváka, a tak se na desce zvučnými jmény jako Ian Astbury, Iggy Pop, Ozzy, Lemmy, Chris Cornell, Dave Grohl, Kid Rock, Myles Kennedy (mladý a hodně nadějný) jen hemží. Slash každému zpěvákovi jakoby příslušnou skladbu přízpůsobil jeho naturelu, tak aby mu co nejvíc seděla, ale zároveň se snažil od předem daného celkového tvrdě rockového zvuku desky neodbočovat. Jeho kytara se podřizuje celku a hraje v naprosté symbióze s ostatními muzikanty. Žádná velká sóla či exhibice, tady se ctí písnička a krása ze společného souznění při muzicírování, jakoby by bylo motto této desky. Zde je možná i ukryt klíč k poznání, proč se to album Slashovi nakonec tak povedlo.

Zlatý hřeb: Promise
Zní to jako: různorodý a přímočarý rock´n´roll

Body: