10.7.2012 | Autor: Michal Husák

Dik Hayd Int./Supraphon (54:20)
„Apokalyptická láska“ je logickým a veskrze optimálním vyústěním předchozího Slashova eponymního projektu, kde se to hemžilo třpytivými jmény, ale v důsledku trpěla přirozená identita, konzistence a spád alba.

Díky sázce na profesně prvotřídního, lidsky vyzkoušeného a typově příhodného zpěváka Mylese Kennedyho z Alter Bridge získal slavný kytarista adekvátního parťáka, se kterým (a samozřejmě také s basákem Toddem Kernsem a bubeníkem Brentem Fitzem) našli plně funkční tvar neokázale zemitého hard rocku se zřetelnou „zadní“ příchutí tradičního sedmdesátkového bluesrocku a ještě starších rock‘n’rollových kořenů.

Jednotlivým songům se v rámci žánru dá těžko cokoliv vytknout, přesto kapela (nebojme se toho slova!) sází především na celistvý ráz. A pořádný dynamický drive si považuje víc než eventuální povrchní hitovost. V závěru desky si říkám, jestli není uvedené hodnocení malinko nadnesené, protože se pořád nemůžu zbavit pocitu, že by se albu lépe dýchalo, kdyby bylo o šest, sedm minut kratší… Ale všestranná výživná poctivost řemesla, které tu všichni aktéři odvádějí, pokaždé tyhle přísné otazníčky zažene. Kéž by takových „obyčejně“ zdravých a vitálních desek vycházelo víc.

Prskalové snadno obhájí argument, že se tu neděje nic nového a nic „navíc“, ale marná sláva – je to prostě dobrá muzika.

Zlatý hřeb: Apocalyptic Love
Zní to jako: šťavnatý prorostlý flák nadčasového hard & heavy

Body: