7.10.2002 | Autor: Leoš Kofroň

Sony Music Bonton (58:23)
Jedna z těch nemnoha vykopávek, které poslouchače dostanou v neztenčené míře intenzity i s tak propastným časovým odstupem. Pro lepší názornost a ilustraci: jestliže tady pěju ódy nad nahrávkou patatřicet roků starou, pak je to stejné, jako kdyby se někdo tenkrát v roce 1967 rozplýval nad černými drážky gramodesky ze začátku let třicátých. Existuje zde však přece jen jeden nepatrný rozdíl a této okolnosti si všímá i autor průvodního textu v bookletu Anthony DeCurtis. Bez jakékoliv nadsázky a idealizování - tak celé scéně pop music přiznivě nakloněné klima už asi nikdy nenastane.

Zkuste zalovit v paměti (ti mladší pak v z našeho časopisu nabytých vědomostech): Simon s Garfukelem odehráli jeden ze svých nejlepších koncertů v Philharmonic Hall v lednu '67, o několik měsíců dříve vydal Bob Dylan přelomové dvojalbum Blonde On Blonde o dalších pár později spatřil světlo světa beatlovský Sgt. Pepper's Lonely Club Band a uskutečnila se jedna z nejvýznamnějších hudebních událostí Monterey Pop Festival. Zkrátka Léto lásky v plném proudu...

Legendární dvojice písničkářů měla v té době na svém kontě tři alba. Tak jak pro ně bylo charakteristické, předstoupili před publikum pouze se svými výtečně se doplňujícími, dokonale sladěnými hlasy a jednou akustickou kytarou. Toto live album ovšem není pouhým zachycením momentální skvělé muzikantské formy obou proagonistů, bohatosti jejich vokálních harmonií a přehlídkou Simonových hravých, křehkých melodií s prostými verši, které zasáhnou svojí hloubkou. Je zároveň vzácným příkladem toho, jak to vypadá, když dojde k dokonalému souznění všech přítomných a padnou veškeré bariéry mezi pódiem a hledištěm. Publikum je zde skutečně třetím účinkujícím. Spoluvytváří atmosféru každé písně svými vnímavými reakcemi, intenzitou potlesku i soustředěného ticha. Intimnější dotyk mezi umělcem a jeho posluchači si snad ani nelze představit.


Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09