6.1.2003 | Autor: Alex Švamberk

Roandrunner/Universal Music (55:19 & 52:30)
Dvojalbum zachycuje poslední koncert Sepultury v klasickém složení s Maxem Cavalerou. Vystoupení se uskutečnilo 16. 12. 1996 v londýnské Brixton Academy na závěr turné k albu Roots, jež představovalo absolutní vrchol tvorby skupiny. Přestože naživo si skupina nemohla natolik vyhrát s etnickými motivy jako ve studiu,na syrovém koncertním záznamu nechybí. Divoké perkuse se objevují nejen v úvodním intru Itsári, ale také ve skladbách Ratamahatta, Attitude s dominatním zvukem berimbau a Kaiowas, kde zní i hlasy domorodých obyvatel amazonského pralesa. Sepultura na scéně však především ukazovala, že navzdory uměleckým ambicím se nezpronevěřila svým kořenům. Hrála s maximálním nasazením a kladla důraz na brutální tvrdost. Koncert současně potvrdil na řadových albech ne vždy zřetelnou kontinuitu tvorby. Vedle skladeb z aktuálního alba a jeho předchůdce Chaos A.D. došlo i na rané rubařiny s kulometnou palbou bicích Beneath The Remains, Troops Of Doom z první řadovky Morbid Visions a Necromancer z debutového minialba Bestial Devastation. Odkud pocházela prvotní inspirace Brazilců, ukázaly dále převzaté skladby We Gotta Know od Cro-Mags, motorheadovský Orgasmatron, Polícia, kde se objevil motiv z písně Gene Machine od Bad Brains, a Cut-Throat, kde Brazilci citovali Black Sabbath. Podobně jako Slayer se Sepultura snažila skloubit tvrdost metalu s úderností hard core.

Z dokumentárního hlediska nelze mít k Under A Pale Grey Sky žádných výhrad, jako živé album však trpí nadměrnou délkou, mnohé skladbyse sobě navzájem podobají a pauzy mezi nimi proložené Maxovými výkřiky působí rušivě.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12