6.10.2002 | Autor: Alex Švamberk

Sanctuary/Panther (59:36)
Kariéra kytaristy Garyho Moora se klikatí jako horská silnice, významnou inspiraci v ní však hraje bluesrock creamovského ražení. Loni se k němu po rozpačitém koketování s mainstreamem pokorně vrátil na albu Back To The Blues. Ortodoxní bluesmani (viz recenze Ondřeje Bezra) jím nadšeni nebyli, Moore na něm nic nového nepřinesl a mechanicky opakoval postupy z počátku devadesátých let, přesto v jeho kariéře představovalo obrat k lepšímu. Opět se vyjadřoval v poloze, která mu je vlastní a podařilo se mu tak připoutat pozornost fanoušků tvrdého (blues) rocku. Na své si přitom přišli i obdivovatelé jeho hry, protože kytarista svůj nástroj nešetřil. Projekt Scars, kde Gary Moore spolupracuje s basistou Skunk Anansie Cassem Lewisem a bubeníkem Primal Scream Darrinem Mooneyem, je o něco přesvědčivější - jako by se Moore ve známých vodách osmělil -, ovšem nese se ve stejných intencích. Inspirací je opět creamovský bluesrock, což je patrné zejména ve World Of Confusion (kytarista je jím tak posedlý, že v polovině devadesátých let dokonce nahrál album s Gingerem Bakerem a Jackem Brucem...) Na rozdíl od Cream však Moore zůstává věrný jen zemité poloze, ve které dobře uplatní sytý zvuk a může se do libosti vydovádět v sólech. Odlehčení je minimálně - přináší je jemnější úvod Wasn't Born In Chicago, kde se objevuje syntezátor, a uvolněné Just Can't Let You Go. Bluesový nátěr však desce nechybí, stačí si poslechnout valivou Ball And Chain se zbytečně nataženým sólem, boogie My Baby či zpěv ve Wasn't Born In Chicago.

Nic nového ani v Moorově kariéře, ale stylově čisté a řemeslně nadprůměrné album - i když sóla by potřebovala zkrátit.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09