Saviours: Death´s Procession
17.11.2011 | Autor: Radek Pavlovič
Kemado Records (45:05)
Přehrabování se v metalových archivech je poslední dobou hodně módní. Desítky kapel vytahují na světlo kytarové riffy, které zafungovaly poprvé už před třiceti lety. Někdo si s tím poradí se ctí, někdo se stane hloupou karikaturou. Američtí Saviours patří do té první kategorie.
Čtveřice rodáků z Oaklandu od počátků spojuje metal začátku osmdesátých let s důrazem na stoner a doom metalové postupy. Dělá to přitom natolik dobře a natolik po svém, že by byla velká škoda nad nimi jen mávnout rukou. Zatím poslední deska Death´s Procession je i pro znalce starší tvorby malým překvapením. Austin Barber a spol. znatelně vyčistili zvuk a ubrali plyn. Co je ale zásadní, tentokrát si pro inspiraci zašli do vzdálenější historie k prvním deskám Judas Priest, Motörhead, Saxon nebo také Pentagram a Saint Vitus.
Hned na úvod čeká na posluchače tvrdá zkouška – album začíná sedmiminutovou hymnou The Eye Obscene. Těžká doom metalová záležitost, kterou se neustále proplétají kytarová sóla, vám perfektně představí současnou podobu Saviours. I v dalších písních totiž dávají přednost těžkým riffům a valivým tempům (užijete si je především v předposlední Earth Posession… a poslední Walk To The Light). Ovšem i tentokrát nabízejí svižnou heavy metalovou jízdu – důkazem je dvojblok písní Crete´n a God´s End. Nad tím vším se nese charakteristický chraplák Austina Barbera. Největší překvapení? Zpívá melodičtější než kdykoliv předtím, ale pasuje to tam.
Saviours jsou ve svém přístupu nezaměnitelní – montují dohromady ponuré stoner doom nálady s učebnicovou heavy metalovou kytarou a nevzniká z toho žádný pseudoumělecký patvar. I na aktuální desce se jim povedlo mezi stokrát prověřenými žánry šikovně balancovat. Nahráli kompaktní album, které je dalším logickým krokem v jejich metalovém vzpomíná a přes svou třičtvrtěhodinovou délku dokáže udržet vaší pozornost. Navíc pokud uvidíte Saviours naživo, pochopíte, že téhle pivní partě můžete jejich vášeň pro retro skutečně věřit.
Zlatý hřeb: To The Grave Posessed, Crete´n, Walk To The Light
Zní to jako: jako když pankáči hrají heavy metal
Body: