29.1.2003 | Autor: Petr Korál

Česká hudba (47:03)
Zatímco na svůj debut Satisfucktion čekali několik let a nakonec se o jeho vydání stejně museli postarat sami, 'dvojka' vyšla pouhý rok po prvotině, navíc u dnes už etablované firmy se stabilizovaným postavením. Pravda, skupině k tomu dopomohl celkový triumf v soutěži Rock MadeIn Gambrinus 2002, ale to nic nemění na tom, že se tak stalo naprosto zaslouženě.

Ve srovnání s albem Psycho je totiž novinka po všech stránkách ucelenější, vyzrálejší a vycizelovanější. A také o něco tvrdší, respektive zdravě syrovější. Satisfucktion si především uvědomili, že mísit různé stylové podněty sice bývá zajímavé, ale ne vždy účelné. Svůj záběr tedy poněkud omezili - k dobru věci, ve prospěch větší výrazové sevřenosti. Je lhostejné, zda výsledek, k němuž dospěli, budete nazývat stoner rock, post grunge či prostě hard rock v moderním balení. Důležitější je, že jednotlivé písničky jsou prostě a jednoduše dobré (ba mnohé vyloženě výtečné). Kompozičně nápadité, až do nejmenších muzikantských detailů (včetně řady nečekaných drobných 'vychytávek') promyšlené ake všemu skvěle interpretované zpěvákem Broňou Míkou, jemuž neschází ani drajv, ani charisma a náležitý prožitek.

Nepůsobí to ani trochu česky, nýbrž americky od sklepa až na půdu - ale je to až taková chyba? V tomto případě bych řekl,že ne. Když se bude o Satisfucktion mluvit třeba jako o českých Queens Of The Stone Age, vyšlechtěných v laboratoři nebožtíků Soundgarden, bude to pro ně vyznamenáním.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01