7.11.2003 | Autor: Jan Šída

Black Point (40: 38)
Postavme otázku takto - může se punk nějak radikálně proměnit? Asi ne. Tento styl má velice úzké manévrovací prostory. Pokud je někdo opustí, přestává být tím pravověrným. A punkové publikum bývá hodně ortodoxní. Proto je Šanov Šanovem. Oproti minulému albu, kde kapela do určité míry experimentovala s dvěma baskytarami a také moderními tanečními prvky, hraje trio (bez druhé baskytary) vyloženě přímočaře a bez skrupulí. Nicméně i tentokrát tepličtí využili elektronických pazvuků Svatého otce - Miroslava Papeže. Přidrzlý Šantrůčkův zpěv kolem sebe bez okolků dští síru, padni komu padni. Slova plná vulgarismů a destruktivních výrazů žene kupředu klopotný rachot trojkombinace kytara, basa, bicí. Kapela na album nasadila i legendární song Naser si. Ten dokonale koresponduje s novým materiálem. Na tom je jasně vidět, že Šanov prostě hraje pořád punk původního - klasického - střihu. Pro někoho je zmíněný fakt důkazem fosilního anachronismu, pro jiného zase důkazem věrnosti a odporu k trendařskému vlezdoprdelismu. Co je císařovo, nechme císaři, co je božího, nechme bohu.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11