5.2.2002 | Autor: Jana Kománková

Heavenly/Columbia/Sony Music Bonton (75:13 & 71:11)
Tenhle časopis se jmenuje Rock & Pop, ale pop aby v něm pohledal. Snad je to silnou metalovou klikou (co to mumláte? - pozn. ed.) a rockerstvím většiny, snad tím, že popař Dědek dávno odešel a nanoru nestíhá psát všechny popíky, co na našem trhu jsou. A přitom pop není jen jeden z pólů 'ufňukaná pologramotná zpěvačka se seladony v pozadí' - 'kýčovitý shit' - 'nuda z rádia'. Může to být i dobrá muzika, daleko lepší než klišovité blackgreendoombloomglummetaly, kde vlasaté nasrané máničky hulákají pořád to samé a týrají chudinky kytary, které nemůžou za to, že ti lidi nemají vlastní výraz (jak jsi na tohle proboha přišla? - pozn. -pkk-). Jenže popoví zpěváci neřvou dost nahlas, aby se to v tom ryku prosadilo...

A Saint Etienne by si to zrovna zasloužili. Dvě CD s vynikajícím popem, který jako by svítil mimo čas. Koneckonců, kdyby nebyli něco zvláštního, neremixoval by je Aphex Twin, nemilovali DJové a nezbožňovali příznivci anglického kytarového popu. Saint Etienne! Sladcí intelektuálové (v bookletu jsou adorováni Douglas Coupland a Richard Brautigan). Pokud vám něco říká slovo popkultura, měla by zarezonovat jména i těchto dvou ujetých, zábavných, chytrých pisálků, zdroj snivých nálad, ukázka hudební zdatnosti, parta jen tak mimochodem píšící hit za hitem. Co od popu ještě chcete, když mají dokonce i hezkou zpěvačku a cool obal CD?




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01