Saint Etienne: Finisterre
30.1.2003 | Autor: Veronika Schmidtová
Mantra Recordings/CD Direct (47:46)
Saint Etienne mají několik atributů, kvůli nimž jsou sympatičtí pánské polovině lidstva: stále krásnou zpěvačku Sarah za mikrofonem a fotbalový tým v názvu. Na druhou stranu produkují hudbu tak pohodovou, že se mohou líbit ženám. Ovšem místo aby pilně těžili z milé image, když už to progresivní dávno není, na nové desce evidentně nevědí, kam by se vrtli; nostalgii střídají úlety, jaké bychom tedy od pánů a dam zhruba nad třicet nečekali.
Soft Like Me: refrén se okamžitě zakousne do hlavy, ale pokusy implantovat moderní černou muziku do slok bych snad anglickým popovým souborům zakázala. Hebký, nedravý hlásek takové experimenty není schopen utáhnout a já se stydím za zpěvačku. Stop And Think It Over v půli desky se vyloženě nepovedla; takových šuplíkových uspávaček či koncertních vsuvek mají Saint Etienne bohužel ve své kariéře víc než je zdrávo. Shower Scene hned vzápětí, nebýt disco rytmu, ukolébavkový dojem přitvrzuje - a dalo by se pokračovat a nakonec album sestřelit. Jediná výrazná a zdařilá písnička je reminiscencí let osmdesátých (New Thing).
Jenže nelze přeslechnout, že ať už je písnička třeba sebenudnější, skrývá v sobě drahokámek perfektního zvuku. Nástroje, nálady, zvuky a aranže do sebe zapadají jak kamínky mozaiky od pakistánských kamenických učňů určené na italský export. To kapela umí jako na této scéně málokdo; pod studiovou pokličku by se měli podívat všichni, kdo hodlají krášlit songy 'lesy smyčců'.
Body:
&musiQ 2003/01