10.2.2005 | Autor: Jindřich Göth

Custard Records/Universal Music (50:35 min.)
Odpověď na otázku, proč právě Sunshine dokázali uspět za hranicemi České republiky, je v podstatě velmi jednoduchá. Táborští totiž pochopili, že jen hudba, jakkoliv vynikající, nestačí. Kouzlo a přitažlivost téhle kapely totiž tvoří spousta věcí kolem: chytlavá image, nápaditý a propracovaný design bookletů a plakátů a v neposlední řadě také charismatický frontman Kay, jehož vyhublá klátivá figura a naříkavý vokál tvoří nejméně padesát procent úspěchu formace.
Sunshine navíc nejsou otroky své dekadentně-perverzní image, je evidentní, že se tím vším chtějí v první řadě pobavit. Moc dobře chápou, že rock'n'roll je především hra. Nedává vám návod na život, nespasí vás, neodpoví vám na žádné důležité otázky. Rozpadem oblíbené kapely svět nekončí, tak se podle toho chovejte. Dosáhnete-li tohoto stavu, není pro vás problém vydávat desky na labelu Lindy Perry a zvát si na ně prominentní hosty - viz Trickyho vokál v tracku Neon Religion.
Samozřejmě, nic z toho by nefungovalo, kdyby v centru všeho dění nebyla kvalitní a odpovídajícím způsobem podaná hudba. Již dlouho před vydáním novinky Moonshower And Razorblades se hovořilo o události, byly do ní vkládány velké naděje a nutno říci, že Sunshine v žádném případě nezklamali. Je fascinující sledovat, jak moc se, majíce za sebou jen pár alb, Táborští vyvinuli. Z posthardcoreového monstra je tu vyzrálá a hotová kapela s citem na úchvatné a podmanivé melodické linky, rafinovaně zabalené do krusty kvílivých kytar, elektronických bodanců a zpětných vazeb.
Počínaje otvírákem What You've Got se do vás čtyřka Kay/Amák/Dan/Jiří zakousne, vbodne vám jehlu do žíly a vám nezbývá než kapitulovat. Ležíte na zemi, točí se vám hlava a tělem proudí sírou načichlé pecky Miss Kkarma Kkoma (lajna I Saw A Sign On Your Shirt/Saying 'I Want Real Pain' vás bude strašit i ve spánku) či nádherná balada (ve stylu Sunshine, pochopitelně) Victoria's Secret Blackmail, která vás přinutí vzít střep a bolestí těla přehlušit bolest duše.
Celé album je pak návykové takovým způsobem, že by k němu měli přibalit metadon. Není to nijak ohromně originální hudba, ozvy The Cure, Joy Division a dalších občas nelze neslyšet, ale je zahraná s neuvěřitelnou energií, samozřejmostí a grácií, v přepychovém zvukovém balení. Po obvyklé české zatuchlosti a rádobysvětáckosti ani stopy.
Tohle jsou Sunshine - zamilujte si je dřív, než je začnete nenávidět.

P.S. Jednu hvězdičku si schovávám pro případné příště, ale, proboha, kam až tahle kapela chce zajít?!


Body: