3.12.2004 | Autor: Jindřich Göth

I Am Recorded (43:32 min.)
Southpaw natočili svou nejlepší desku, to je bez debat. Cesta k Boys Make Noise vedla od striktně kytarových začátků přes taneční scénou ovlivněný debut Pop Secret a epickou kolekci Pleasure You Can Measure. Po vyklenutých a velkolepě aranžovaných kompozicích z druhého alba však Southpaw dostali chuť na přímočařejší zvuk a ráznější projev. Klávesová pompa ustoupila říznějším kytarovým plochám a hlavní důraz je tentokrát kladen na svižnější položky. Ovlivnění kapelami jako The Strokes či Mew nelze neslyšet, ovšem o nějakém kopírování nemůže být ani řeč, na to jsou Gregoryho melodie a vokální linky až příliš nezaměnitelné. Takže hity? Fůra. Úvodní Ignore ještě spíš jen tak polechtá, ale následující Victim Of Boulevard už zaútočí plnou silou. A jedeme dál: Ice Cream Politics je naprostá rádiová bomba, kterou z hlavy nevyhodíte, Toi Toi Song je osvědčená koncertní tutovka a možná největší klenot si kapela schovala na samotný závěr - Thousands. Hymna, esence Southpaw v roce 2004.
A bylo-li kdy v minulosti Gregorymu vyčítáno přílišné vzhlížení se v morrisseyovských manýrách, šel zřejmě do sebe, neboť na Boys Make Noise se prezentuje civilněji a chvílemi se dokonce vydává do poloh, kde jsme ho dříve neslýchali. Takže, boys, tenhle váš noise je O.K.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11