9.4.2008 | Autor: Leoš Kofroň

vlastní náklad (49:10)
Pánové, kteří si říkají Kentáček, Větvička, Čelíčko, Klobouček či Očíčko a svým nástrojům kytačka, bascákačka či trouba, zahalují všem kolem své skupiny Sopoty do aury jedné velké recese. Budiž, přistupme na jejich hru. Důležitější je, že na jimi před dvěma roky nahraném albu se dějí docela zajímavé věci. Svižná funky muzika s výlety do jazzu či reggae a mile ulítlé texty, jimž nechybí občas i vtipný nápad či pointa (Poslední branec o stesku vojína, který musí opustit kasárna po zrušení vojenské služby si možná může podat ruku s Plíhalovou Modrou, Modrý příběh o posunovači zas příbuzenský tíhne k dlaždiči z Jednou ráno od Buty), mohla by na tuzemské scéně představovat opravdu vítané osvěžení. Mimochodem, jako kmotr se ke skupině hlásí Michal Němec z Jablkoně, což je jistě tím nejlepším doporučením. Sice se zdá, že ke konci alba Cvičme v pol(i/y)rytme už pohyby poněkud ochabují a tempo umdlévá, ale celkově příznivý dojem to nijak výrazně nepokazí.

Zlatý hřeb: Modrý příběh
Zní to jako: zčeřená hladiny Vltavy, nad kterou se vznáší MIG 21

Body: