12.2.2002 | Autor: Hynek Dedecius

Crammed Discs/Mute CS (54:30)
Dominic Dalcan má všech pět pohromadě a přestože jako Snooze produkuje poněkud cukrárensky zabarvené nahrávky, pracuje na sobě, vstřebává, předkusuje a svým fluidem zabarvuje vyplivované. Ačkoli sám zpívat dokáže a u košile má cedulku 'multiinstrumentalista', klidně si megalomansky přizve čtyři různé vokalistky a najme basáky, kytaristu, flétnistu a pár dalších. Skladby nešije podle jednoho vzoru, pečlivě vybrušuje každou hranu a kde může, zdobí chytrými zvukovými hrátkami. Umí skládat téměř kytarový písničkový pop (Did I Give You Much?), vskočí na houseový kolotoč (Minnesota Mantalo, It's More Expensive For This), chvílemi naznačí trochu jazzu až swingu, zaletí pro perkuse do Latinské Ameriky (Brazilian Hat Trick) a báječně užívá živých nástrojů. Děj písní neustále rozvíjí a mění, čímž zcela odzvoňuje příznakům nudy a i jeho oblíbené plochy kláves nedosahují nechutných rozměrů.

Přesto jde o pop - příjemný, inteligentní a nápaditý. Slazené refrény, zpěv, smyčce a flétny nad hladinou udržuje extra zajímavý podklad a Snooze se tak pohybují na stejné kře s Locust a příbuznými, na velmi přístupné, ale hodnotné hranici. Balancuje tam skvěle, dokáže udržet kýčovité motivy stále zajímavé (tuctový dojemný ploužák A Smile With A Knife přerušuje sice ukradenou, leč skvělou basovou vložkou, provařený refrénkový vokodér Doremifa Girl prostřihuje elektronickým cukrovím atd.) a v Good Morning As Usual nechá snídat Kate Bush s FunkstÍrung, Hankou Zagorovou a vysmátým Claptonem (nejnej!). Dalcan znatelně zapadá do francouzské scény a jeho paže objímají širší prostor než příbuzní Air, Kid Loco nebo Bob Sinclar. Nevadí, že si půjčuje, kde může, ve všem zná míru (možná i Mirwaise) a dává si řádně záležet, než s něčím vyleze. Kdyby u nás věci jako Snooze hrála rádia, srdce by plesalo a po tuzemských pracovištích by se rozlilo slunce, radost a motivace k vyšším pracovním výkonům. To by se pak s vyšším GDP krásně žilo!

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12