20.9.2007 | Autor: Michal Husák

Warner Music (52:29)
Na „nové Smashing Pumpkins“ se skoro ze všech stran snáší hromy a blesky. Není přitom pravda, že by Zeitgeist bylo TAK špatné album. Jedna rovina problému asi bude v tom, že od velkolepě ohlašovaného návratu kdysi zásadní kapely se jaksi automaticky očekává něco mimořádného. To se nepovedlo, na druhé straně po několika posleších ta deska není úplně marná... Ovšem – a to je druhá rovina problému – působí jako další, tentokrát zatrpkle přitvrzená Corganova sólovka. Poetika a plastičnost někdejších majstrštyků SP se zkrátka nekoná. V tomto bodě bych dal zapravdu „zlým jazykům“, že nahrávce zásadně schází kytarový nadhled Jamese Ihy. Album je až křečovitě intenzivní, frustrovaně „nařvané“ a dříve tak žádoucí tesknost či úzkost najednou působí o poznání méně přitažlivě. A v neposlední řadě – třetí rovina problému – nenarodilo se moc výrazných melodií a riffů. Přesto opravdu nejde o otravnou nebo neposlouchatelnou kolekci, nicméně své nároky musíte důsledně zkrotit.

Zlatý hřeb: Doomsday Clock
Zní to jako: trochu rozpačitý návrat kouzla zbaveného ego-mága

Body: