12.9.2007 | Autor: Petr Korál

Selfish Records (39:09)
Přiznávám, že mám pro tuhle skupinu slabost už od časů demo CD Romatickej typ. Podotýkám, že to vzniklo již v roce 2002 – takže pokud by dnes někdo chtěl Selfish obviňovat z primitivně voyeurského pokukování po módních „emopunkových“ panácích ze zámoří, šlapal by po pořádně tenkém ledě. Selfish už tenkrát vzývali mimořádně melodický model punk rocku a těžko mohli tušit, že jednou se právě takovýto přístup stane celosvětovým trendem...
I na svém druhém oficiálním albu, jež spoluprodukoval bývalý předák kultovní Kritické situace (a dnešní manažer Clou) Robert Vlček, Selfish prokazují zcela mimořádně vyvinutý smysl pro zpěvnost a snadno zapamatovatelné, leč nikoliv odpudivě ulepené refrény. Jeden potenciální hit stíhá druhý a já se ptám: je na tom něco špatného? Podle mne ani trochu, pokud při poslechu neodvratně nekloužete po šikmé ploše ryzího nevkusu. Pakliže lze téhle kapele něco vyčítat, tak určitě ne to, že vědomě rezignuje na pokusy dělat jakékoliv Umění, ale spíš třeba občasné nepřirozené, semtam vyloženě za uši tahající frázování zpěváka nebo velmi, ale opravdu velmi povrchní myšlenkový náboj jednotlivých písní.

Zlatý hřeb: Balet
Zní to jako: punkrockoví hitmakeři z Kladenska

Body: