28.12.2004 | Autor: Roman Lipčík

Warner Music ( 66:34, resp. 64:56 min.)
Odslouženými léty na scéně, patrnými z datace, si Seal nepochybně bestovní kompilaci zaslouží. Rovněž tak svým vokálním přínosem populární hudbě: jde o jeden z nejvýraznějších černých hlasů oné éry. Sporná je však bestovka z hlediska samotného obsahu. Na ten měl ostatně Seal po celou tu dobu víc smůly než štěstí. Po slušném nášlapu na plyn v podobě avantgardního spojení s pop-raperem Adamskim (skladba Killer, 1991) sklouzla dramaturgie jeho repertoáru do varovného průměru, na jehož hladině jej udržovala převážně úctyhodná interpretace. Jako by si toho prokletí byl sám interpret vědom, proto ty až nezměrně dlouhé pauzy mezi jednotlivými řadovými alby, proto jejich velmi chudá žeň (čtyři alba za 14 let), proto zvukové, produkční a dílem i stylové tápání a přehmaty. Na stavbu pomníku v podobě "best of" poněkud nevhodný, nevděčný materiál.
Nicméně pomník stojí, račte jej obdivovat - a souhlasit buď s jeho podobou nebo se mnou. Na usmířenou všech dotčených doplnil Seal svou "ultimate collection" druhým diskem, který, ač v podstatě míněn jako bonus, vychází zajímavěji než mechanická snůška hitových nahrávek: Seal na něm nabízí prakticky všechno, co skýtá disk 1, leč v akustických (víceméně) podobách. Zbaveny všech sporných produkčních atributů, obnaženy do podoby, kdy se stávají rovnocenným protipólem zpěvákovy vokální bravury, získávají i málo výrazné písně jakousi vnitřní sílu a dramaturgům navzdory staví zamýšlenou standardní, vánocemi vyšturmovanou kompilaci na hlavu.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12