17.7.2008 | Autor: Josef Rauvolf

Nonesuch/Warner (53:08)
Vyzkoušel už si toho kytarista a producent Ry Cooder skutečně mnoho, takže jen pro připomenutí: kromě toho, že jako mladík hostoval na první albu Captaina Beefeharta, objevil se na některých nahrávkách The Rolling Stones, hrával s bluesmanem Taj Mahalem, hlavně ale vydával alba, čerpající především z americké lidové hudby a blues. Jméno si udělal jako autor filmové hudby, za všechny snad stačí Paris, Texas nebo western o Jesse Jamesovi The Lone Riders (oba filmy u nás běžely). Stál za projektem Buena Vista Social Club, produkoval muzikanty z Havaje i Mexika. Na posledních dvou albech se věnoval mizejícímu světu Kalifornie, na albu Chávez Ravine složil tryznu za zničenou čtvrť v Los Angeles, na desce My Name Is Buddy popisoval, jaké to bylo v 50. letech v době honů na čarodějnice. I, Flathead přináší fiktivní postavu muzikanta Kashe Buka a jeho kapelu Klowns, dějištěm je opět Kalifornie, v blízké, neveselé budoucnosti. Tomu odpovídá hudba, Cooder opět čerpá z odkazu amerického folkloru, slyšíme ozvěny country, muziky ze zakouřených dupáren, syrové, polovyprávěné písně s minimálním doprovodem (a o to větším účinkem, jako když se v Can I Smoke In Here? zeptá „To všichni zmizeli?“), džuboksového popu 50. let. Celé to je, počínaje zasazením „do místa a času“, velice neveselé, a to nemluvíme o textech. Mimochodem, hned po prvních tónech se vynoří asociace na album Johna Calea a Boba Neuwirtha Last Day On Earth.

Zlatý hřeb: Can I Smoke In Here?
Zní to: pěkně ponuře

Body: