3.12.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Pick Up Records/Edel/Warner Music (50:00)
Schválně začíná recenze podobnou upoutávkou jako recenze na nedávno vydaný titul (Not Just) A Jimi Hendrix Tribute. Stejný je totiž produkční tým, velmi podobné je hráčské obsazení (uměle poskládaná studiová tělesa sestávají z členů Metalliky, Alice In Chains, Toto, POD, Wu-Tang Clan, Cypress Hill atp.) a stejný je i záměr: obléknout rockovou klasiku do moderního kabátku s cingrlátky z funky, rapu, drum'n'bassových figur a štěkavých crossoverových riffů. "Zeppelíni" ovšem při takovém zacházení dopadli o něco lépe než Hendrix. Přenést feeling Hendrixových "oduševnělých výkřiků" byl větší problém než transformovat do nu-metalové podoby tlak přímočaré hardrockové mašiny. Tak hned do úvodní Whola Lotta Love zapadnou loopy (s odpuštěním) jako sedací část na hrnec a poslouchat furiantské bouření kytary Steva Lukathera je prostě radost. Skvělou práci opět odvedl i funky tatík George Clinton v totálně překopané Heartbreaker, k jejímž "kalhotům do zvonu" překvapivě šikne i hip-hopová kšiltovka. Slušná je i zlověstná No Quarter, ve které se odvazuje rapper Ice T. A pozor, uvolněná, rozhoupaná verze All My Love (zpěv Bobby Reeves, basa Mike Inez...) dopadla málem lépe než upachtěný originál z úpadkového alba Led Zeppelin In Through The Out Door. Smůlou, stejně jako v případě tributky Hendrixovy, je větší či menší "vycucanost z prstu" většiny ostatních tracků. Plochá a uplácaná je dle názoru recenzentova třeba Dazed And Confused, kde místo původní bluesrockové ryzosti nebylo nabídno posluchači vůbec nic krom bohapustého rámusu. Totéž platí pro bezduché, pouze na rozemílání základní figury postavené verze Immigrant Song, Black Dog. A samotná Stairway To Heaven? Vzniklo jen popové klišé k uzoufání. Ale jako rarita pro zeppelínofily nebo vábnička pro mládež, na kterou jsou originály zatím příliš dřevní, může tohle CD posloužit docela dobře.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11