2.12.2003 | Autor: Jindřich Göth

A Band Apart/Warner Music (47:13)
Soundtracky k filmům Quentina Tarantina již dávno překročily rámec prostého hudebního doprovodu snímku a staly se svébytným fenoménem. Album písniček z Tarantinova triumfu Pulp Fiction patří dnes právem k naprosté klasice, která (společně s předchozím dílem Reservoir Dogs) definovala režisérovu práci s hudební stopou svých děl.
Soundtrack k prvnímu dílu krvavé lázně Kill Bill v tomto ohledu nijak nezaostává. Pouze Tarantino může vzít letitou skladbu Nancy Sinatra Bang Bang (My Baby Shot Me Down) a zasazením do kontextu filmu jí dát zcela nový rozměr. Jenom on si klidně na album nasází hip-hop z dílny The RZA, archaický rock'n'roll, španělské rytmy, Isaaca Hayese či skutečně profláklou melodii The Lonely Shepherd. A světe div se, ono to funguje bezchybně. Alespoň na plátně, soundtrack jako takový přes své nesporné vrcholy za svými výše jmenovanými bratříčky přece jen poněkud pokulhává.
Přesto však Tarantinovi vzdejme chválu. Jeho soundtracky mají vždy jasnou koncepci, tvář a nepochybné kouzlo. Nejde o pouhé marketingové splácaniny. A jelikož základním kamenem Tarantinovy práce jsou odkazy a citáty, zde je jeden, který jeho práci charakterizuje nadmíru výstižně: "...vy snad nejste přesvědčen, že vše, co vzniká, jest z hravosti a z odvahy těch lidí, kteří nerobíce ani knih, ani věcí užitkových, mají dosti pokdy, aby blábolili jako bůh a řadili věci v překvapující sled?"


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11