24.5.2002 | Autor: Ondřej Bezr

RCA Victor/BMG (37:58)
Záznam koncertu z newyorské Carnegie Hall z května roku 1970 představuje velmi pěknou ukázku městského R&B s kořeny ve 30. letech, opracovávaného až do doby vzniku nahrávky. Není náhoda, že tři ze čtyř hlavních hvězd koncertu měly něco společného s orchestrem Counta Basieho, jehož stylotvorný význam byl přímo kruciální.

Kansaský zpěvák Joe Turner patřil k největším bluesovým shouterům, což jeho dva úvodní shufflové příspěvky potvrzují. Eddie 'Cleanhead' Vinson, muž kontroverzní kariéry (možná i proto, že vedle zpěvu byl jeho instrumentálním oborem v rámci žánru poněkud upozaděný altsaxofon), mu však dýchá silně na záda položením se do volnějších skladeb. Hodný upozornění je zde v blues nepříliš běžný politický rozměr - nixonovský osten v martinlutherkingovsky nazvané písni I Had A Dream. Větší nadhled přináší blok Leona Thomase, dalšího vynikajícího jazz-bluesového zpěváka, kterého známe i ze společných projektů s Carlosem Santanou. Finále koncertu pak patří jedinému 'nebasieovci' T-Boneovi Walkerovi, kytaristovi, bez jehož vlivu by (nejen) B.B. King nejspíš hrál něco úplně jiného. Ten nemůže zklamat nikdy.

Hodnota nahrávky je sice v první řadě dokumentární, má ovšem i nepopiratelnou uměleckou hodnotu. Album by si mohli například (jako jedno z mnoha možných) poslechnout ti, kteří dnes básní o R&B, aniž by tušili, že jej nevymyslela Alicia Keys (zásah! Sto bodů! - pozn.ed.)...



Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05