Různí interpreti: The Rough Guide To Delta Blues
5.10.2002 | Autor: Ondřej Bezr
World Music Network/Classic (74:26)
Tohle není jen tak ledajaká kompilace, jakých jsou dnes v obchodech s levnými cédéčky desítky. Nezatracuji je, mnohé jsou celkem slušné. Prakticky všechny, které mi kdy šly rukama, byly ale zjevně sestaveny z rychlíku a hlavním kritériem zařazování jednotlivých nahrávek byla dostupnost z hlediska autorskoprávního. V případě tohohle CD jsme ale nejmíň o dvě patra výš. Kompilace, sestavená Jonathanem Oglem je vynikající zvláště ze dvou hlavních důvodů: 1) snaží se mississippské blues postihnout opravdu jako fenomén v co nejširším výrazovém a zejména časovém spektru, 2) vedle známých, takřka učebnicových jmen uvádí také neméně zajímavé, prakticky neznámé umělce.
Samozřejmě, že na žádné pořádné kompilaci Delta blues nesmějí v žádném případě chybět Charley Patton, Son House a Robert Johnson, neměli by ani Tommy Johnson, Skip James, Mississippi John Hurt, Mississippi Fred McDowell, Bukka White, Big Joe Williams či Big Bill Broonzy. Ti všichni tu opravdu jsou - vesměs se svými známými písněmi a stručnými, ale většinou výstižnými profilky v bookletu. Vynikající je, že obraz o Delta blues, který tito klasikové tvoří, dokreslují třeba ve své době velmi populární, dnes však opomíjení Mississippi Sheiks, dvě mně dosud zcela neznámé dámy z 30. let Geechie Wiley a Elvie Thomas či doslova šokující harmonikář a zpěvák Alfred Lewis. A nejen to. Ogle zohlednil ve svém výběru nejen zlatou meziválečnou éru žánru, ale také jeho současnost, resp. nedávnou minulost. Ano, hovořím o umělcích ze stáje Fat Possum - R. L. Burnsideovi, Junioru Kimbroughovi, Robertu Belfourovi a Asiem Paytonovi. Myslím, že Ogleho kompilace je vůbec první, která tyto hudebníky (snad s výjimkou nejznámějšího Burnsidea) 'vzala vážně' a zařadila je do kontextu.
The Rough Guide To Delta Blues se tedy coby průvodce nespokojuje jen s provařenými, byť klíčovými památkami. Přivádí zájemce i k těm, na které se při rekonstrukcích zatím nedostalo a ukazuje mu alespoň náznakem i současný život. A jedině takový bedekr má skutečný význam.
Body:
&musiQ 2002/09