Různí interpreti: The Family Values Tour no. 3 - 2001
25.10.2002 | Autor: michal nanoru
Elektra/Warner Music (52:29)
Možná už jsem přemoudřelej kmet házící To-za-našich-časů..., ale z výstupu z téhle populární americké legrace mi zůstávají jen důchodci využívající Weilandových vycházek, tedy Stone Temple Pilots. A pořád s největšími hity Vasoline, Wicked Garden, Wonderful (s Benningtonem z LP) a Creep (strašlivě ukňouraný podáníse skvělým zpěvákem Aaronem Lewisem). Zbytek (jejich fanoušci s kytarami): Linkin Park aspoň živě nezní tak lacině kýčovitě, podlézavě a slizce vypočítavě (Runaway, One Step Closer s... Aaronem Lewisem!). Static-X (Push It, Cold), hm, kolikrát jsme je slyšeli? Takové, co si vysnívají vraždy, vydrancované kláštery, vyloupená města, požáry a násilnosti na ženách a platí pravidelně nájem? O Deadsy raději nemluvě (cover Tom Sawyer). Staind zaskakujíza Alice In Chains a mohli by to dělat mnohem hůř (Fade, It's Been Awhile + pearljamovic Black v akustik sólu Aarona Lewise). Vlastně... jo! Něco od těch, co si občas z nudy řežou zápěstí. Aspoň neznějí jako děvky.
Producenti Josh Abraham a Korn měli evidentně chuť na hity. Horší je, že rok starý, nijak povznášející záznam neslouží už ani jako přehled po nu metalovém parkovišti. Třeba System Of A Down mi sem vůbec nepozvali. A zaráží mě, že jenkís nevidí hranici mezi nu metalem a revivalem grunge. Je tenká, ale červená.
Body:
&musiQ 2002/10