15.3.2002 | Autor: Alex Švamberk

Wagram/Mute CS (77:57)
Podtitul The finest electro-compilation není nadnesený. Výběr skutečně přibližuje výkvět acid a nu-jazzové scény, která kombinuje jazzové postupy s tanečními rytmy, najdeme tu nejen St. Germain, ale také Jazzanovu, De Phazz nebo Barrio Jazz Gang. Přestože se na taneční scéně zachází s pojmy vágně (ambientní house nemá s původním ambientem mnoho společného), v případě vybraných skladebje slovo jazz použito zcela oprávněně. Nejsou jen jazzem načichlé nebo opepřené, jsou skutečně jazzové. Použité technologie se sice změnily, řada skladeb je vytvořena pomocí smyček a objevují se v nich samply nebo scratche, ovšem jazzový feeeling i postupy zůstaly, a to nejen v sólech, ale i v rytmu, byť ten je nejen nezvykle výrazný, ale často vzhledem k použité metodě také ryze ostinátní. V řadě skladeb dokonce jazzové prvky převážily, což je případ Original Oddstep od Vert, postaveného stejně jako úvodní Round Midnight od Duran y Garcia na swingovém rytmu. Vysloveně jazzové je také Chok-A-Block Avenue od Bario Jazz Gangu a At Lastod Megashiry, které staví na pohodové lounge atmosféře. Ani experimentálnější nahrávky, ve kterých se více uplatňují postupy z taneční scény (zejména zvukové efekty), se však jazzového gruntu nezříkají, pokoušejí se - jako Rubin Steiner v Lo-Fi Nu Jazzu a De-Phazz v Godsdog - oba styly zkombinovat, nebo alespoň přenést jazzový feeling do oblasti elektronické taneční hudby. Tak činí Ian Simmonds v Theme To The Last. Saint Germain Café přibližuje jeden z aktuálních stylových proudů, důležitých nejen pro scénu taneční hudby, ale i jazzu.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02