29.11.2002 | Autor: Petr Korál

Century Media/M.A.B. (51:38)
Rotting Christ patří už léta k absolutním mistrům magie... pardon, takzvaného atmosférického metalu. Muziky nasáklé těmi nejpůsobivějšími podněty z oblasti black, death a gothic metalu. Jistý problém však spočívá právě ve zmíněném spojení už léta. Řekové se sice nepochybně stále vyvíjejí ve směru muzikantské vyspělosti, potažmo skladatelské a aranžerské dokonalosti, dokáží efektně násobit účinnost svého projevu decentním samplováním či pestrou prací s vokální (chrčivou i skutečně pěveckou!) stránkou věci, ale... sebedokonalejší spojení tvrdosti a drsnosti se vzdušnou náladotvorností a barevnou skládačkou všemožných emocíuž dnes opravdu jen velice těžko někoho ochromí němým údivem jako někdy před šesti a více roky. Zkrátka: Genesis je 'jen' pokus o zušlechťování pomyslného jistě kvalitního, leč již dávno známého (a tudíž poněkud okoukaného, resp. oposlouchaného) artefaktu.

Ovšem to neznamená, že třeba při poslechu úchvatně mrazivé kompozice In Domine Sathana vás nepřepadne skličující pocitne nepodobný tomu, jaký normální člověk prožívá třeba při prvním sledování kultovního filmu Omen (Přichází Satan). Kolik rádobyhorrorových kapel tohle dokáže?




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11