27.3.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Steamhammer/SPV/Globus Music (44:21)
Závěr loňského roku byl ve znamení ablégrů Rolling Stones. Zatímco Jaggerově sólovce Goddess In The Doorway se dostalo publicity až až, sedmé album Ronnieho Wooda přišlo na svět docela v tichosti a ještě ke všemu v ubytovně rockových vysloužilců, německé firmě SPV. Not For Beginners sice nepřináší nic objevného, je to však album docela solidní a v řadě Woodových sólovek patří k té lepší polovině. Ronnie hraje kromě obligátní kytary na většinu dalších nástrojů kromě rytmiky. Hostují mu Bob Dylan na kytaru (Interfere a King Of Kings), což by mohl klidně být kdokoliv, kdyby to tam nebylo napsáno a první doprovazeči Elvise Presleyho, kytarista Scotty Moore a bubeník DJ Fontana. Kdyby to tam nebylo napsáno, mohl by i toto být kdokoliv. Ale dá se předpokládat, že s těmito starými korzáry byla ve studiu aspoň pohoda. Ta ostatně čiší z celé desky, z jejího retro soundu. Opravdu jako bychom se octli nejpozději někde kolem roku 1970. Při poslechu slide kytar v Rock'n'roll Star (ano, ta od The Byrds) nebo Be Beautiful, příp. Wake Up You Beauty jest nám litovati, že na deskách Stones se od Taylorova odchodu objevuje tak málo slide kytar. Ronnie to umí stejně dobře.

Ve What Do You Think, která jako kdyby vypadla z nějakého starého alba Roda Stewarta, se objevuje další zajímavý host, Kelly Jones ze Stereophonics, v R U Behaving zase Woodův starý spoluhráč z The Faces Ian McLagan a Andy Newmark. Ani rodinku nenechal rocker stranou, na albu zpívá jeho dcera Leah a mladej Jesse Wood hraje na kytary. Prostě si to tak doma nahrál. Nic světoborného, ale také nic přehnaně ambiciózního nebo urážejícího.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03