28.4.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Globus Music (48:30)
Vystopovat rozdíly mezi debutem pražských Roe-Deer, albem Everforever, a novinkou Aquaparty není tak složité. Nedostavilo se tolik hostů, aranže skladeb jsou vcelku prosté, kapela nehledá monstróznost zvuku, nýbrž snadné vyjádření momentálních pocitů. V mnoha ohledech je to posun, s příchodem druhé části alba spíše stagnace.
Přímočarost je upřímná a Roe-Deer to dobře vědí. Vsadili na ni, jejich nové kompozice jsou otevřené, jdoucí kupředu a přehledné. Je v nich obrovský prostor pro Emino hlasové pohupování, jevící se v dobré formě, možná ale rozsahově netolik nakročené. Její ponoření se do pocitových textů atmosféru dané přímočarosti dobře dokresluje. Později to ale vypadá, že pocity, s nimiž anglická slůvka vpisovala na papír, byly stále shodné.
Odrazí se to i v hudební složce, od skladby Behind kolekce tolik neodsejpá, respektive by odsejpala, kdyby nebyla posluchačská energie rozjitřena skladbami z úvodu. Aranžérsky solidní je A (You Can Tear Me Down) i finální End, v níž nikdo nikam nespěchá a ona tiká jako nové hodiny nového světa.
Roe-Deer v každém případě zjevení jsou. Jdou vlastní cestou, překračují její nástrahy a v koutku duše doufají, že na jejich přístup bude pokaždé vzpomenuto.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04