25.3.2002 | Autor: Radek Diestler

Warner Music (78:21 & 76:51)
Víc než jeho poslední alba (s čestnými výjimkami typu Unplugged a When We Were The New Boys, a to jsou stejně vesměs retra) mě pobaví, když ho někdy v televizi zachytím, jakse špatně maskovanou cejchou pod dresem lítá na fotbalových beneficích lidí od lehké zábavy po pažitu a školí všechny ty Albarny a spol. jak malé smrady ve vedení míče i střelbě. A pak samozřejmě důstojný 'výbor z díla', na nějž můžeme - byť s výhradami, které jsou ovšem spíše koncepčního střihu - pasovat i The Story So Far.

Stewartovo best of lze na 2 CD rozložit podle hlavních poznávacích znamení buď a) na vlastní skladby & coververze, případně b) na 'šmajdák a ploužáky'. Obé je smysluplné; zde platí varianta b). Vzhledem k jisté stylové a zvukové logice Stewartovy kariéry je pak záhodno, aby byly vybrané písně řazeny za sebou chronologicky, to kvůli větší přehlednosti a jistě též možnosti přeskočit elektropopové přestřely z první půlky 80. let. The Story So Far bohužel v tomto ohledu dobrý mrav nectí.

Výběr dokumentuje především Stewarta ve službách Warnerů, kteří ve svých fondech ovšem nechovají klenoty z prvních a nejlepších sólových alb u Mercury. Je chvályhodné, že zde pár jejich reprezentantů nalezneme, vždyť kompilát tohoto druhu bez Maggie May a jistě i You Wear It Well by zaváněl pohrdáním kupcem. Ale alespoň Handbags & Glandrags a Maybe I'm Amazed, aby se dostalo na všechna alba, která za to stojí (a aby zmíněné skladby jen podtrhly, jak ten chlap UMÍ vykrádat cizí hnízda), by si umístění na téhle burze zasloužily.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03