25.6.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Přestože skupina Robson z Ostravy nepatří na české hudební scéně k nováčkům, naopak má na svém kontě slušné úspěchy v podobě výhry v soutěži Jim Beam Music 2000 i další drobné trumfy, pořád přešlapuje na místě. Ne a ne vysartovat kupředu, působí dojmem neustálého začátečníka.


Vysvětlení poskytuje novinka Album!, se kterou vyrazila do českého i moravského světa. Jestliže ji přehrajeme jednou, dvakrát, třikrát či čtyřikrát, výsledek bude stále stejný. Nic po ní nezbude. Robson tak působil vždycky, teď to dokumentuje i na desce. Ta moc nehraje, zvuk je utlumený a skladby na ní nedýchají, jen tak chroptí, když už mají hudebníci pocit, že našli nosný motiv, rozpatlávají jej neustálým opakováním až je to otravné. Kdyby se ale zbláznili, nepoleze to z nich ven. Pod ovlivněním britskou kytarovou scénou smutně vydechuje moderní funky závoj, který má dar postupující kytarové riffy zpomalit a úplně zastavit.


Navíc nejsou příliš nápadné melodické linky (na kterých by podbné kapely měly stavět a normálně i staví). Co na tom, že zpěvák Tobi má příjemný a plný hlas, když vlastně nemá co zpívat. Neustále bojuje o místo s kytarovým dvojzápřahem a výsledkem jsou nakonec písničky, které se nekonají.


Tohle album si už po třetí skladbě říká o to, aby bylo vypnuto. Tvorba Robson není výjimečná, ničím zajímavá, slušně, leč nenápaditě odehraná, prostě obyčejná, bez těch potřebných "koulí".

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05