25.12.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Venkow/Universal Music (41:27)
Robert Křesťan je bezesporu nejvýraznější postavou české country již od časů Poutníků. Jako jediný měl a dodnes má odvahu (podloženou výjimečným muzikantstvím) vzepřít se do důsledku české hospodsko-trampské tradici této hudby a nedělat kvůli popularitě kompromisy. Léty jeho hlas malilinko zdrsněl, ale ten šmirglpapír je takový ten jemný, na vyhlazení povrchu. Křesťan má navíc dar skládat neklišovité písničky; jistě do velké míry respektuje mantinely žánru, ovšem se svou vlastní tolerancí. Už úvodní Dřív než se rozloučíme naladí posluchače příznivě. Její melodie je dostatečně majestátní, má v sobě cosi z neexpresivního smutku písní Stephena Stillse. Křesťan je vůbec nejpřesvědčivější v pomalých, nejvýše středních tempech, kde je dost prostoru pro jemné odstíny nálad a výrazu.

Křesťan je až na tři autorem hudby všech jedenácti skladeb. Texty jsou bez výjimky jeho dílem. Jsou plné šerosvitných útržků metaforických obrazů z mytologických dob a přesto nepáchnou účelovou intelektuálštinou. Křesťan je sečtělý člověk a tak mu tyto obrazy v jeho snech naskakují zcela přirozeně. Jiné zase vypadají náramně vykonstruovaně, ale pomáhají Křesťanovi v následujícím verši jediným škubem strhnout rouškuze skrývaného: jednou jsem ti v polích sundal boty, abych poznal, co jsi zač (Topoly); je noc... krásná jako ty, jako já probdělá (Když jsem jí zpíval). Jednou propukne vášeň naplno: ...jsi nenápadna a nepůvabná, ale chtivá jak Napoleon. Právě se protrhly hráze, právě te# nevím co s tím, právě jsem zaplatil draze, právě jsem zapálil Řím... (Na Španělských schodech). Freude, Freude, Freude...

Lásky euforické i tragické, prostupující nové Křesťanovo album, zdobí jeho kapela perfektním muzikantstvím a citlivými aranžmá (Luboš Malina?) Za to, že se Robert Křesťan neubrání ženě, mu nikdo hvězdičky nesundá. Za to, že se ubránil elektronickým klávesovým nástrojům, naopak jednu navíc. Jen ta instrumentálka mohla chybět. Trošku člověka vytrhuje z nálady.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12