4.2.2003 | Autor: Veronika Schmidtová

Chrysalis/EMI Czech (73:57)
Robbie je klasický výlisek popprůmyslu a jako takový je mým nepřítelem. Nebyla bych na něj příliš hodná, ani kdyby jeho nová - čtvrtá - deska zčistajasna spadla z nebe jako white label a netušila jsem o ní zhola nic. Což neříkám s předsudky: již jsem ji slyšela.

Naštěstí je totiž - až na pár výjimečně zdařilých skladeb - celkově tak nevýrazná, uniformní, omyvatelná a fádní, že se nelze splést nebo nechat oblouznit aurou popového srandabouřliváka (jenž si image vyspravuje tím, že si nechá rozbít zuby). Většina písniček stojí na melodiích, které zkoušejí dávat dohromady průměrnější středoškoláci s kytarou (Something Beautiful, Monsoon); patrně zde tkví jeden z důvodů, proč je v tomto věku tak oblíben.

Za velmi nešťastnou považuji podvědomou implantaci motivků proslulých skladeb (nechci-li to nazvat přímo krádeží - a když už, rozhodně to nebude krádež v jánošíkovském stylu): kupříkladu Sexed Up začíná jako I Started A Joke a nikdo mi to nevymluví a ve Feel, jednom z mála nenudných kusů, a Love Somebody zní pinkfloydovské copyrighty.

Proti dobrým mravům se zde děje mnohem víc prohřešků; na druhé straně je nutné uznat, že po produkční stránce výrobek nemá chybu. Veškeré nástroje - wah wah kytary, sentiment smyčců, barva hlasu doprovodných zpěvaček, cokoliv - přesně padnou a vygradují písničku podle šablony. Nakonec i Williams coby zpěvák je mnohem lepší než Liam (koneckonců přirovnání není tak od věci, když se R.W. trhl od Take That, chtěl písničky od tvůrčího mozku Oasis; nedostal nic).




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01