Rob Zombie: Hellbilly DeLuxe 2
10.4.2010 | Autor: Josef Rauvolf
Roadrunner Records/Warner (46:20)
Napíšeme-li, že Rob Zombie ničím nepřekvapí, lze to vnímat dvěma způsoby – buď je jeho nové album stejné jako ta předešlá, bez nějaké známky vývoje či alespoň snahy o něj, anebo naopak, dostane se nám všeho, co od Roba očekáváme a chceme. Tento fanouškovský přístup ovšem nelze uplatnit při recenzi. Jaká tedy novinka je? Inu, od každého něco. Jistě sympatické je, že se Zombie na stará kolena nenutí do nějakých křečovitých experimentů, naopak, drží se svého kopyta. Krásně je to slyšet již v úvodní Jesus Frankenstein, kde je daleko uvěřitelnější (chceme-li, samozřejmě!) než šášula Manson. Platí to i pro další kousky, plné ostrých zkreslených kytar i různě deformovaného zpěvu, elektroniky tak akorát. Pokud ovšem toužíte po vzrušivější, náročnější krmi, musíte se obrátit jinam. Což nemusí znamenat, že je Zombieho novinka zákonitě špatná.
Zlatý hřeb: Werewolf, Baby!
Zní to: jako ta minulá i příští
Body: