25.3.2009 | Autor: Leoš Kofroň

Universal (38:20)
Jonathan Borrell, frontman britské skupiny Razorlight, kdysi proti sobě popudil svými velkohubými a sebestřednými prohlášeními nemalou část veřejnosti. Pravdou však je, že jak debutové album Up All Night (2004), tak i eponymní dvojka (2006), staly se komerčními trháky a skupině navíc přinesly i nemalý respekt a uznání. Z tohoto pohledu se zdá být po třech letech vydaná novinky až nečekaně krotkou a umírněnou (snad jen texty mohu dál někoho prudit). Výrazně převažují bezstarostné, někdy až folkově zklidněné kousky (například za takovou 60 Thompson by se svého času nemuseli stydět ani Simon s Garfunkelem) či nefalšované popové popěvky (Burberry Blue Eyes). Tím je i dáno, že Borrel se pohybují více v civilnější hlasové rovině, ubylo exaltovaného projevu, třebaže i ten si zde svůj prostor nachází (Blood For Wild Blood). Album v necelých čtyřiceti minutých nabízí 11 melodických, lehce stravitelných písní. I tak je se jich ale dobrá třetina zdá být opravdu jen do počtu…

Zlatý hřeb: Wire Ti Wire, 60 Thompson
Zní jako: Kytarovka, od níž snesete půlhodinové vystoupení na některém z letních festivalů

Body: