11.2.2004 | Autor: Michal Husák

Pozoruhodná deska, která má bohužel všechny předpoklady proplout pod horizontem "rozlišovacích schopností" širšího publika a těžko říct, co na tom mohou změnit relativně slavná jména zahraničních hostů, kteří ale nakonec také něco řeknou spíše jen zasvěceným nadšencům.


Tříčlenná debutující formace Rauš má ve svém středu zpívajícího kytaristu Radka Koutného, jehož muzikantská minulost je pevně spojena s Mňágou & Žďorp (a tu a tam to na albu probleskne). Rytmiku tvoří Jiří Petřek a John Janečka, obal a propagační materiály se však spíše ohánějí pohostinsko-spoluproducentskou účastí Glena Hansarda z The Frames a hlavně Roba Bochnika, který se podílel na zvukové tváři nahrávek Neurosis, Superchunk či Zwan a před lety dokonce asistoval Stevu Albinimu u nirvanovského alba In Utero. Nutno připustit, že to není prázdné plácání do vody, protože nahrávka skutečně výborně hraje. Zvlášť lákavě působí střetávání zvuku srovnatelného s počiny "z velkého světa" s niternou, sevřeně uměřenou náladou typicky domácí rockové alternativy. Je fajn, že navzdory celkově potemnělé atmosféře z alba nedýchá sklíčenost.


Rauš si libují v decentním smutnění na hraně mezi kultivovaným popem a post rockem, když se rozmáchnou, dokážou v mezích decentní elegance rozostřeně zaskřípnout a zavazbit, popřípadě se vydat až do sytějších "emo" vod. Když budeme hledat na desce nějakou slabinu, dříve či později dojdeme k repertoáru. Mohl to být docela dobře záměr, ale od poloviny (přesněji od předělávky Janotova Hotelu Savoy) se vytrácí výraznost kompozičních nápadů a vše zůstává na zvukovém výrazu. Jistě, je nosný, nicméně... Zaměřme tedy pozornost na strhující úvod kolekce, kde naopak číhá jedna křehce nevyzpytatelná perlička za druhou.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01