22.1.2002 | Autor: Alex Švamberk

Motor/Universal Music (19:04)
Třetí řadové album, na kterém Rammstein sice nepřišli s ničím objevným, ale dokázali vycouvat ze slepé uličky klišé (k čemuž jim pomohly smyčce), zhodnotil už v červnovém čísle Petr Korál. V limitované edici studiovou desku doplnil druhý disk s koncertním provedením čtyř písní z poslední desky. Rammstein je volili velmi opatrně - vyhnuli se skladbám, v nichž zněl orchestr, který samply nedokáží plně nahradit -, přitom však chtěli zdůraznit odlišnost nové tvorby. A tak vedle hybného Links 2 3 4 a Ich will sáhli po Spieluhr a Sonne, kde se objevují nasamplované sbory, dodávající druhé písni na vznosnosti. Živé provedení však zůstává ve stínu studiové nahrávky, koncerty Rammstein nejsou o hudbě. Zvuk je sice agresivnější, ale chybí mu plnost. A kvůli ostřejší kytaře, důraznější base a jourgensenovskému samplu v Links 2 3 4 si album koupí jen skutečně skalní fanoušek, i když digipack s protlačovaným logem skupiny má skutečně dokonalý design.

(Hvězdičky hodnotí jen přínos bonusového disku, ne celku)




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01