17.10.2008 | Autor: Leoš Kofroň

Indies MG Records (53:03 + 50:24)
Po loňském albu v Salonu barokních dam další vykročení Radůzy trochu někam jinam, tentokrát jednoznačně inspirované narozením její ratolesti. Muzikantka dočasně proměněná v „ovčí babičku“ své pohádky nejprve sepsala do knížečky, nyní je doplnila i spojovacími písničkami a sama navyprávěla. Čtyři pohádkové příběhy (na přeskáčku vtipně propojené do jednoho jediného) nezdobí bůhvíjak originální zápletka či pointa („a nikdo už nikdy nebyl sám a nikomu už nikdy nebylo smutno“). Jejich předností je smysl pro půvabné nonsensy, evidentní okouzlení z možnosti pohrávat si se slůvky, schopnost propojovat tradiční pohádkové kulisy se znaky a pojmy dneška a především v (nejen) malých posluchačích vyvolat pocit pohody a bezpečí. Tak tu vedle draka „budí hrůzu“ i úředník z finančního úřadu, v souvislosti s princeznou se může zmínit princ Charles, kromě buchet s povidly se pojídají též biojogurty atd. Muzikantka se docela vydováděla i po hudební stránce. Mimo tradičního akordeonu je řada jejích hudebních miniatur zaranžována i pro Domažlickou dudáckou muziku a cimbálovku. A ještě něco: Radůzin slovní přednes je prostě okouzlující…

Zlatý hřeb: Kristýnčina píseň, Učňovská
Zní to jako: vítaná alternativa k Dádě Patrasové…


Body: