27.8.2004 | Autor: Pavel Zelinka

Demo CD předcházející již řádně vylisovanému následovníku (viz recenze 7/2004) napovědělo, že v potencionál napsat a zprodukovat dobrou popovou písničku Tim Thwaites a spol. mají. Jak charakterizovat nové CD? Vtipně bizarní vesmírný folk či elektronic-ambient pop s dubovými náznaky. Či jak poznamenal jeden fanoušek na stránkách kapely, "hudba, která pulsuje pocity, které má skutečně zamilovaný robot". Realita je taková, že narozdíl od přecházející desky, jež obsahovala několik na solar jdoucích hitovek (vzpomínal jsem Dubstar), tady takovou písničku najdete stěží. Je na místě si položit otázku: Je to dobře nebo ne? Popravdě řečeno, ani pár poslechů výrazněji nenapoví. Vzhledem k celkovému zpomalení a většímu počtu čistě instrumentálních ploch asi není třeba vyloženě hořekovat. Na druhé straně, když už produkujete pop, tak vám snad o solidní "víceméně-hitovku" jde v každé skladbě (srovnejme třeba s podobnými rychlíky Chumbawamba).

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08