14.3.2002 | Autor: Radek Diestler

Barclay / Universal Music (78:50)
Před dvěma lety se vylodil v rámci Euroconnections pod žižkovským vysílačem. Nebyl jsem tam a mrzí mne to: pokud se sálem linulo to,co z jeho prvního oficiálního živáku, přál bych si být přítomen.

I když vlastně, kdo ví? Ve slovníkovém heslu se v souvislosti s jeho hudbou hojně žongluje s Prodigy a Taha sám z něj vychází jako jinoch již postarší - taky je to ostřílený internacionál, vždyť se narodil v roce De Gaullova posledního návratu ke kormidlu Francie-, který zavčasu nasál vítr taneční scény a smísil jej s hudbou otců. To, co se v mocných dávkách řine z desky, je hustý konglomerát rockových postupů, arabských rytmů a melodiky, takový, jaký před dávnými časy zkoušeli třeba Kaleidoscope a jistěže, též Kubík Stránka. Jen předposlední Voila Voila a skvěle vystavěné finále Garab, jejíž účinek na posluchače je v úplném závěru podoben důsledkům pádu do maelstr"mu, se blíží výše uvedené definici a ze svého okolí trčí jako nahý v trní - čímž nechci říci, že by působily úplně nepatřičně.

Jednoho překvapí velmi úsporný nástrojový arzenál Tahova bandu. Jedna až dvě kytary (ve čtyřech písničkách účelně asistuje Rachidův letitý komplic Steve Hillage), kláves, rytmika, bubínek derbouka a oud, toť vše. Jenže ono to je spíš ku prospěchu věci: zvuk skupinymá velkou razanci a nápřah. Že si anglosaský a orientální hudební svět jdou velmi k duhu, je mimo vší pochybnost. V kombinaci s Tahovým ostrým, naléhavým pěveckým projevem má tahle symbióza velký tah a sílu. Finále snad nejpřitažlivější Barra Barra, s hypnotickým rytmem a odpovídačkami zpěvák (či snad vyvolávač?) - sbor nechť nám poslouží jako ilustrativní příklad. Když pak v Ala Jakoum vtrhne na pódium další výtečník Femi Kuti a rozpatlává pevné struktury saxofonovými linkami, máte na chvíli pocit, že koncertu spadne řetěz.

Francois Miterrand rok před Tahovým narozením řekl, že "bez Afriky nebude mít Francie v jednadvacátém století žádné dějiny." Takhle by jeden mohl říci, že ani pořádnou pop music.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03