4.2.2002 | Autor: Leoš Kofroň

Universal Music (61:27)
To se tak někdy povede. K většímu zmatení jazyků nedošlo zřejmě ani v Babyloně, šílenější dort by snad neupekli ani pejsek s kočičkou. Přesto je to srozumitelné, chutné a vše do sebe až překvapivě zapadá s ohromující samozřejmostí a současně šokuje nacházením nečekaných kombinací a souvislostí.

Sentiment, patos, kýč, extravagance, okázalost, dryáčnictví - to jsou opěrné pilíře každé pořádné šou, která, jak víme, musí neustále pokračovat, a pomocí nichž lze cestovat v čase a přemostit třeba celé dvacáté století. Tak se i tady mezi do výšky vyhazovanými dámskými nožkami v rytmu kankánu a barvotiskovým milostným příběhem z 'uměleckého' hambince Moulin Rouge, proplétají úryvky Madonny, Beatles, Whitney Houston, Kiss či Philla Collinse, Stingova Roxanne je pojatá jako pokleslé tango, David Bowie si podává ruku s Massive Attack, Fatboy Slim se snese s Eltonem Johnem, Bono přednese Children Of The Revolution z repertoáru T. Rex a ústřední herecká dvojice Ewan McGregor a Nicole Kidman všem úspěšně pěvecky konkuruje.

Hlavní tajemství úspěchu Moulin Rouge však spočívá v tom, že všem výše uvedeným atributům zde tvůrčí tým na čele s režisérem Bazem Luhrmannem vdechl osobitou poetiku, objevně je estetizoval a uhnětl z nich novou, originální kvalitu.

Jak jsou jednotlivá hudební čísla zasazena do děje i jejich pozoruhodné vizuální zpracování pochopitelně zvukový nosič zachytit nedokáže, ale předpokládám, že případní kupci tohoto disku se budou stejně téměř bez výhrady rekrutovat z řad těch, kteří nejprve snímek shlédli na filmovém plátně.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01