2.12.2004 | Autor: Vojtěch Rynda

J Records/BMG (50:21 min.)
Nápad začít sekat desky s verzemi písní z "amerického zpěvníku", to jest swingové a bigbandové klasiky, je natolik bezostyšný, že s ním Rod Stewart dřív nebo později zřejmě přijít musel. Na jedné straně majitel okamžitě rozpoznatelného chrapláku, na druhé zpěvák, který po čítankových deskách z hájemství blues rocku (s Jeffem Beckem), rock'n'rollu (s Faces) či folk rocku (sólovky) zamířil do rentabilnějších vod popu a dokonce diska (když bylo potřeba). Stewart je však zároveň sekáč, který si ze své prodejnosti dokáže pořád ještě utahovat: v bookletu své třetí nadílky pre-rock'n'rollových slaďáků děkuje Penelope Lancaster, "jejíž srdce je stejně nádherné jako její nohy" - viz obal. Stejné čtveráctví čiší i z jeho trademarkového úsměvu, nicméně dlužno dodat, že na všech třech dílech svých "zpěvníků" se tváří úplně stejně.
Leč k muzice. Nejznámější z téhle várky bude nejspíš "armstrongovka" What A Wonderful World, zde v duetu se Steviem Wonderem. Okamžitě poznáte i Blue Moon, která je prostě krásná, a to i s těmi smyčci okolo, ze kterých by člověk jindy nejraději vrhnul, a s dokonale bezpohlavním sólem Erica Claptona. Ve swingujícím Manhattanu se Rod blýskne po boku Bette Midler, v Baby, It's Cold Outside mu sekunduje Dolly Parton; mezi zastoupené autory patří Cole Porter, George a Ira Gershwinovi... Aranže jsou hladké jako sklo a decentní jak anglický majordomus a nic není ponecháno náhodě. Stardust... připomíná soundtrack k romantickému filmu nebo k podzimu, je naprosto omyvatelný a když vám přijde dámská návštěva a vy otevřete lahev archivního vína, nenajdete k tomu lepší kulisu. A Rod Stewart se směje pod vousy, jak si to zase dobře zaonačil.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11