2.1.2006 | Autor: Roman Jireš

Sony BMG (43:15)
Střapatý hudební chameleon svůj zastřený a kdysi daleko výraznější chraplavý hlas propůjčil již počtvrté do služeb projektu hudebních evergreenů. Jména autorů jazzových, swingových a standardů budí úctu (Gershwin, Berlin, Rodgers...), stejně jako jména hostů, které si Stewart přizval (Diana Ross, Elton John, Dave Koz, Chaka Khan...). Dá se to poslouchat, pokud se člověk nechá zavléci do té melancholické nálady a dopřeje si k tomu sklenku dobré whisky. Ale stejně se musím ptát - proč bych měl například v případě klasické My Funny Valentine , dát přednost Stewartovi před originálem.
Bývalý rocker a později diskotékový bourák může takové klasiky vydávat až do konce života. Na to, aby Stewart zaopatřil všechny své manželky a uživil kupu dětí to bude stačit vždycky, on už si to někdo koupí...

Zlatý hřeb: Makin´ Whoopee
Zní to jako: kulisa v baru v úspěšném televizním seriálu

Body: