30.11.2004 | Autor: Jan Šída

Universal Music (47:47 min.)
Berme tohle album jako určitý přelom v kariéře německé formace. Drahnou dobu se totiž ozývaly zvěsti o jejím konci z důvodů neshod osobních i uměleckých. Všichni pak čekali, co přijde. Nebo lépe řečeno, s čím kapela přijde. Rammstein navíc komentovali přípravy novinky zprávami o změně soundu směrem k melodičtějším postupům.
Deska je bezpochyby otevřeným oknem k dalším obzorům. Na druhou stranu má kapela stále své typické opěrné body. Kytara drsně strouhá riffy, elektronické zvuky bublají vespod a Lindemannův vokál také nedoznal výrazných proměn. Nicméně skupina posun udělala. K lepší stravitelnosti. Tuhle desku si poslechnou i lidé, kteří zrovna syrové řinčivosti neholdují. Hudba Rammstein vyzrála a dospěla.
Album však není láskou na první poslech. Ty tam jsou prvoplánové řachandy ranných dob. Jistě, skladby jako Mein Teil, Amerika či Moskau lze nazvat jasnými hity, ale ostatní skladby už tak transparentní nejsou. Zvláště na pomalejší kompozice typu Ohne Dich nebo Amour musí mít posluchač určitou náladu, musí si najít čas chtít je vnímat. A to je po čertech dobře. I v hudbě totiž platí přísloví rychle nabyl, rychle pozbyl. Rammstein svůj výraz vybrousili a vyladili s příslovečnou německou pečlivostí.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11