29.11.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Indies Records (60:44)
Kruh poznámek k tomuhle CD můžeme začít kreslit třeba konstatováním, že Filipu Topolovi nelze upřít zásluhy. Na čem zásluhy? Třeba na formování celé pražské alternativní scény. Na tvoření blouznivé poetiky rozedranců, ztracenců a neobyčejných obyčejných existencí, které nevědí, co si počít s životem v "tomhle děsnym městě". Poetiky nekonečných tahů, mátoživých návratů do vybydlených podnájmů, probuzení s třeštící hlavou a rozechvělých morálních kocovin. Pokračovat můžeme uznáním, že se Filip Topol nikdy ničemu vědomě nezaprodal, maximálně své vlastní póze. A další uznání - při vší hektičnosti Topol jako autor nevyčpěl do úplné sebeparodie. Jenže právě tady se začíná křivka stáčet dolů. Uznejme ještě, že proměnlivá sestava Psích vojáků, jakožto i hostujících muzikantů (výborný trumpetista Jan Hazuka a v Půlnoci, DG307 resp. Echtu ostřílený cellista Tomáš Schilla) odvedla ve službě Topolovým hudebně-poetickým pásmům maximum. Jenže pak už lze jen přiznat, že vše se opakuje, zacykluje, překrývá s minulými úspěchy. Není to horší, není to lepší, je to urputně stejnostejné. Ach, jaká fráze: kruh se uzavírá. Stejná malost, stejná beznaděj, stejná bezvýchodnost, stejné úmorné a nic neřešící hmyzí pinožení. Písně se motají v kruhu. Nekonečném a bezvýchodném, takové už jsou vlastnosti onoho zapeklitého geometrického útvaru. Není kam pokračovat. Jen do nových a nových obrátek po stejné kruhové dráze.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11