16.7.2004 | Autor: Roman Jireš

Muzikant od boha s duší spíše od ďábla Prince se vrací do showbusinessu. Po předchozím bojkotu široké veřejnosti albem N.E.W.S., které bylo možné koupit pouze po internetu, matení se jménem a přesycování posluchačů trojalby přichází nevyzpytatelný chlapík s všeobecně stravitelným projektem. Relativně normální album nenormálního umělce asi nejvíce připomíná úspěšný opus Prince And The New Power Generation z roku 1992. Hudební kouzelník z Minneapolis opět namíchal jiskřivou směs plnou rockového napětí, funkových pulsujících rytmů a chytlavých soulových melodií. Tradičně exhibuje nejen jako multiinstumentalista, ale také vokalista s proměnlivým syrovým hlasem. Pod většinou z tuctu skladeb patří poznámka All instrument and voices by Prince a těch pár hostů (bubeník John Blackwell, hornista Maceo Parker, saxofonistka Candy Dulfer, zpěvačka Chance... ) jsou přes své nesporné umění jenom tak trochu zpestřením velkého Princova sóla.


Pětačtyřicetiletý workoholik neudává na své novince žádné nové hudební směry. Ovšem způsob, jakým umí zaranžovat a interpretovat v podstatě poprockovou stadiónovku Cinnamon Girl nebo vygradovat zdánlivě tuctový ploužák A Million Days bere dech. A fajnšmekři moc dobře vědí, že to, co například zazní v jediné skladbě On The Couch by i poměrně zdatným kolegům vystačilo na tři nápadité písně. S čím asi tak tenhle čertovský malý velký muž černošské muziky přijde příště?!

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06